ČERNÝ A BÍLÝ

Dnešní pojednání bude o našem černobílém vidění světa. Naučili jsme se svět dělit na černý a bílý. Svět je buď zlý, nebo dobrý, energie vnímáme negativní nebo pozitivní, milujeme nebo nenávidíme, odmítáme nebo chceme…….a nic mezi tím. Téměř hned máme jasno a zařazeno. Tohle dokážeme rychleji než bys řekl švec. Všechno co říkáme je pravda ( co když je to, ale jen naše pravda a s tím jak věci jsou to nemá nic společného ?) Vrah je prostě hajzl a hotovo (co když ale jeho duše plnila přání toho, koho zabil?). Hitler byl antikrist, o tom asi nikdo nepochybuje. ( nebo posel boží ?) Pán co pomohl té staré paní přes silnici, je dobrák od kosti a ne jinak ( třeba, ale nevidíte, jak doma bije svou ženu a děti). Tibeťané jsou chudáci utiskováni a je to zlo páchané na oběti. (nebo je to karma?)

Takže, co když jsou věci jinak?

Kdysi jsem se účastnila nějakého kvízu a byla tam otázka, jakou barvu kožichu má lední medvěd. Samozřejmě jsem odpověděla, po vzoru černobílého vidění, že bílou. Nepřipouštěla jsem pochyby. Nejsem přeci slepá. Jenže ouha, byla jsem poučena, že lední medvěd nemá kožich bílý, ale bezbarvý. Ta bílá barva, kterou vnímáme je jen iluze! Způsobená tukem bránícím provlhnutí kožíšku. Páááni. Zůstala jsem s otevřenou pusou a musela se svojí iluzi usmát. Postupem času jsem se naučila díky karmalogii dívat na věci jinak. Začala jsem si uvědomovat skryté informace, to co není zjevné, ale také to není skryté našim zrakům. My to jen nechceme vidět. Snazší je totiž udělat si černobílý názor. Jde to tak nějak samo od sebe.

Připomeňme si monádu. Symbol protikladných sil – jin a jang. Jedna slza bílá se prolíná do slzy černé. Když se zeptáte kohokoliv, i když se sám esoterice nevěnuje, asi vám monádu takto popíše. Často však zapomene na velmi důležitý a podstatný detail. Že v bílé slze je černé kolečko a v černé slze je kolečko bílé. Pokud se mu tato maličkost vybaví, nebude schopen vysvětlit, co to znamemá. V podstatě tímto opomenutím není ohrožen ničí život, ale rozhodně jde o úžasnou ukázku našeho černobílého vidění věcí. Vidíme jen to co jsme schopni nějak pojmout, to ostatní vypouštíme. Monáda, symbol starý tisíce let, nás jednoduchým způsobem učí pochopit, že žádná bílá (dobrá, pozitivní) věc není jen bílá, vždy obsahuje částečku stínu a naopak, nic co se jeví temné a černé není tím, čím se jeví. Vždy obsahuje částečku bílého, pozitivního a dobrého. Vezměme si například zebru. Jakou má barvu? ………………je černobílá? Budiž. Když nebudeme slovíčkařit o tom, že je její srst zanesená prachem a značně nažloutlá, možná obrátíme svou tvář k dalšímu detailu. Když se jí podíváte na srst z blízka, budou v černých pruzích i bílé chlupy a naopak. Jen v tak malém množství, že si toho na dálku nevšimnete. Když už jsme u těch hrátek, je zebra černá s bílou, nebo bílá s černou? ………

K našim reakcím jistě přispívá fakt, že se dělíme na pesimisty a optimisty. Jistě znáte ten vtip, že pro pesimistu je sklenice z poloviny prázdná – což je vlastně tragédie a pro optimistu je ještě z poloviny plná – a to je velmi pozitivní. Já však v životě přišla na to, že ani tohle není pevně dané. Pesimisté často nejsou negativisté, spíše bych řekla, že jsou realisté a neradi si věci přikrášlují. Raději vidí věc z horšího hlediska, aby nebyli tak v šoku, když situace dopadne špatně. Je to jejich sebeobrana. A když dopadne dobře, mají stonásobně větší možnost se radovat, než „optimista“. Taktéž optimisté nemusí být světlem a optimizmem naplnění. Nazvala bych je salámisty, kteří jsou nezodpovědní a tak mimo realitu, že kdybyste na nich nechali obživu rodiny, přijdete o dům. Zjistíte totiž, že optimisticky strkali složenky do zásuvky s tím, že je přeci času ještě dost na zaplacení a není se třeba upomínkami zneklidňovat……….. Nic není takové jaké se to zdá. Šamanizmus a karmalogie mě naučily jinému vidění světa. Svět není černý a zlý, ani dobrý a bílý. Svět a vlastně všechno ve vesmíru sestává z mnoha tónů a odstínů šedi.

Hitler je považován za temnou bytost. To nejhorší, co se na zemi narodilo. Myslím, že by stačilo zabývat se chvíli Stalinem, Brežněvem a dalšími a viděli bychom, že v tom Hitler nejel sám. Co nás má však zajímat, abychom se zbavili černobílého vidění, je důvod proč se věci děly tak, jak se děly. Jistě už jste slyšeli, že nic není náhoda. Historici hledají příčiny ve výchově mladého Adolfa, my se podíváme z esoterického hlediska. Základní myšlenka Hitlera byla, že je třeba vyhladit židy. Od toho se odvíjelo to ostatní. Proč, ale židy? Co komu udělali? Chudáčci. Napřed otroctví v Egyptě a pak genocida….Řekněme, že karma je neúprosná a důkazy nám přinesou nečekaně historici. Není to tak dávno, co jsem shlédla historický dokument o útěku židů z Egypta. V Bibli jsou vyobrazeni jako chudáci otroci, kteří díky boží intervenci mohli uniknout z Egypta a 40 let hledali místo, kde by se usadili. Jak tak putovali, uplácali si ze zlata zlatého býčka, aby ho mohli uctívat, čímž nadzvedli mandle svému bohu-Jehovovi….. Cože si to vyrobili? Býka ze zlata? Kde proboha chudí otroci, kteří nahonem utekli, sehnali tolik zlata? Správně! Ukradli ho. Milí židé jak tak prchali, nezapomněli vyrabovat egyptské poklady. Proto měli také tak napilno a proto je také faraon začal honit. Chtěl zpět, co je jeho. To je tak nějak vlastní nám všem. Taky byste za nimi utíkali. Jenže, tím to neskončilo. Jak tak putovali 40 let krajinou – a bylo jich několik stovek tisíc podle bible – zabíjeli, rabovali, znásilňovali, plenili ve všech městech, kam dorazili. Jako kobylky. Já vím, je to šokující, leč je to tak. Jestli-že na tomto postavili svou budoucnost, zaseli do karmického kola takovou zátěž, že se to jednou muselo začít vracet. Ze spirituálního hlediska proto musel, boží posel , Adolf Hitler, který přesně plnil svůj úkol – naplnit židovskou karmu. Už vidíte, jak černá mění svůj odstín ?

Pohlédneme-li na osud Tibeťanů, můžeme mít stejný pocit. Tak milující, duchovní národ a taková genocida, útlak a zlo. Jak je možné, že tak čistý národ mohla Čína tak zdevastovat? Proč tolik zla? A opět mi oči otevřel nádherný dokument. Mluvil v něm starý mnich z Tibetu a vysvětloval, že bylo všem známo, co je čeká. Jednak to bylo v předpovědi dalajlámy a jednak si byli plně vědomi nutnosti odčinění karmy. Cože? Jaká karma? Starý mnich vyprávěl o minulosti předků. Rabovali, plenili, dělali bojové výpravy do okolí, a koho mohli, toho zmasakrovali. Jejich minulost je plná krve a násilí. Až později došli Tibeťané ke svému duchovnímu chápání. Karma, však nekompromisně běžela. A naplnila se právě nyní.

Nic se neděje bez důvodu. Nic není černé a nic není bílé.

Kdysi nás na semináři kineziologie lektorka ujistila o tom, že energie nejsou negativní ani pozitivní, jsou neutrální. Náboj, který v nich spatřujeme, jim sami propůjčujeme. Situace jsou jako zrcadla odrážející nám nás samotné, naše rozpoložení a postoje. Zjistila jsem, že totéž učí šamanizmus. Není negativní, nebo pozitivní energie, ale energie, se kterou jsme my osobně kompatibilní, nebo nekompatibilní. Nic víc, nic míň. Co udělá dobře mě, může druhém způsobit nemalé problémy…

V praxi mého života se pak tyto pravdy ukázaly skutečnými, v praxi využitelnými a funkčními. Vysvětleme si to například na situaci dvou žen. Obě musí podstoupit interrupci. Samy se tak rozhodnuly. Interrupce jedné ženy je okolím shledána nemorální a tato žena, pokud na to přistoupí, trpí celý život. Druhá žena je zcela srozuměna s tím, že je to v pořádku, že má plné právo se rozhodnout, jak se rozhodla a je také připravena s duší dítěte srovnat energie a udělat potřebné rituály, aby bylo vše v pořádku i v duchovní úrovni. Bez ohledu na to co si myslí okolí , žije tato žena v souladu se vším a žádné trauma si neponese. První žena bude nemocná a bude ji stíhat „karma“ neboť ona sama vytvořila důvod a energii, která ji dříve či později dostihne. Druhá žena se nemusí ničeho obávat. Ve vesmíru nevznikla žádná disharmonická vlna – žena žádnou nevytvořila.

Náš černobílý svět je nebezpečný. Tímto pohledem zasíváme semena pro konspirační teorie, které s ochotou budují svou reklamu na našem černém vidění. Věříme, že nás všichni a všechno chce zničit a je jedno, zda to jsou ilumináti, mimozemšťané, nebo entity budující vyspělá města pod našima nohama. My to vlastně milujeme. To ohrožení. Tu představu, že se něco takového děje, my chceme být oběti ! Ale na vnějšek se tváříme tak, že jsme jako šokovaní – a mnozí opravdu jen na základě těchto teorií páchají sebevraždy. Stále nám vyhovuje role obětí. Kdybychom ji opustili, zjistili bychom, že si za vše dění můžeme sami a také MŮŽEME SAMI VYVOLAT ZMĚNU – to, ale stojí snahu a síly. A kdo by se namáhal?

Vybavuje se mi další vtip. Tedy spíš dva. Na jednom jsou vykreslení optimisté, jak vítají květinami a zpěvem létající talíř a provolávají hesla o tom, jak jsme všichni bratři…………a z lodi vyšlehne vražedný paprsek a všichni jsou uškvaření . Druhý vtip by byl hned pod ním, s nápisem – pesimisté. Na kresbě pobíhají lidé v panice, protože právě do atmosféry vstoupila obrovská mimozemská loď. Pesimisté se okamžitě šikují a ozbrojují. Vysílají všechny možné rakety, které lidstvo má. Loď sestřelí a v jejích troskách najdou dopis, evidentně připravený pro diplomatické jednání. Je na něm napsáno : přiletěli jsme k vám naši bratři, abychom vám poradili, jak zachránit planetu před ekologickou katastrofou, která se na vás valí………………….

Někdy se mi takové vtipy vybaví, když se bavím s lidmi o jejich zážitcích s temnými silami, ale i s anděly. Komerční duchovní svět nás učí, jak se máme obracet k nádherným světelným bytostem, jen Světlo je to s čím, můžeme být beztrestně v kontaktu. Tito andělé jsou vždy oslnivě zářiví, zlatí, růžoví, duhoví…….zato ti černí a šediví, to jsou strašné bytosti. Bojte se jich. Chraňte se. To je černobílé vidění světa – vysvětluji svým žákům. Nechápou. Sledují mě a vidím v jejich očích zklamání. Jak může Tai něco takového říkat? Opravdu jsme se v ní tak strašně spletli? Usměju se a vysvětluji, že jsem tu proto, abych jim otevřela oči. Vyprávím příběhy z mojí praxe, ale také oprašuji staré moudro. Používám k tomu i naši krásnou pohádku Anděl páně, která je naprosto úžasným převyprávěním duchovního moudra. Když člověk použije kontakt s „nižšími“ bytostmi k tomu, aby pomohl, a dělá-li to bez zištných důvodů, bez sobeckosti a ega, pak nevzniká důvod pro to, aby byl člověk karmicky trestán. Možná je teď zrovna to správné místo vysvětlit, co a nebo kdo nás vlastně trestá. Rozhodně to není bůh. Bůh je totiž kosmos. Kosmické zákony, od gravitačního zákona až po zákon příčiny a následku – a jsme u karmy- tvoří to čemu jsme už kdysi dávno začali říkat „bohové“. Říkali jsme tak bleskům a dalším přírodním silám. Člověka, Ježíše, do role boha strčili až křesťané 300 let po jeho smrti. To co nás vždy dostihne a dá nám pořádnou nakládačku, je něco, co jsme v minulosti nechali takříkajíc ležet na cestě, a jak se tak pachtíme v kruzích, jednou , dříve či později , tím „něčím“ co jsme vytvořili také projdeme. To je trest. To je karma. Žádná trestající, vztekuplná duchovní bytost. Jestli-že tedy na své cestě nevytvoříme disharmonickou energii, pak není nic, čím bychom se později museli brodit jako následkem ! Bytosti, kterým říkáme „temné“ také nejsou zlé. Možná je jejich podstatou energie disharmonická, ovšem není to osobní a pokud to začneme pod vlivem strachu chápat jako osobní, pak tu „negaci“ vytváříme my sami !!! My vytvoříme strach, děs a hrůzu. A ty nás pak pronásledují jako psa pronásleduje jeho ohon. A my pak zase pronásledujeme ten svůj ohon , chňapeme po něm a jsme plni děsu, cože nás to za bytosti atakuje. Někdy mám pocit, že ty bytosti stojí v úžasu a pozorují tu naši hru, a nechápou. Možná z nás mají chudáci i strach. To mi evokuje další kreslený vtip- jak bych ho nakreslila já, kdybych to uměla. Na jednom obrázku je lidstvo a řeší možnou otázku přistání mimozemšťanů u nás. Říkají : „Proboha, jen aby ufoni nepřiletěli. To by bylo jistě po nás!“ Druhý obrázek ukazuje jinou planetu, na které mimozemšťané řeší otázku možného přistání lidí u nich v domovině a říkají : „Proboha, jestli sem lidi doletí, je po nás….“

Opačné je to s naší bezmeznou důvěrou v bytosti, které se nám nějakým způsobem představily jako Světelné, láskyplné, božské apod. Ó ano, na tuhle notu musí být nízkým astrálním bytostem velmi příjemné hrát. Vědí, že jsme povrchní a milujeme cetky. A tak se převlečou do zlaté a my jim sedáme na lep. Odevzdáme jim své životy a všechno k čemu nás vedou, považujeme za svaté. Protesty okolí, že se chováme nemorálně, agresivně přerazíme nějakým moudrem od těchto bytostí, a jsme sami se sebou spokojení. Jak se to máme, že máme takové privilegium a jen my jsme v kontaktu se světelnými anděly…….často se až po letech ukáže, že jsme v kontaktu s těmito převlečenými duchy vytvořili tak obrovské disharmonické vlny, že nás následná karma pronásleduje po mnoho životů v těch nejhorších podobách. Znám takových lidí mnoho, až moc na můj vkus. Propadli iluzi černobílého světa. Učili esoteriku, tvrdili, že jen oni jsou opravdu duchovní a přitom opomněli tu nejzákladnější duchovní moudrost – že černá není jen černá a bílá není jen bílá……

Na seminářích své žáky vždy učím, že je rozdíl, když důvěřují v boží vedení, ale nezbavují se osobní odpovědnosti za vše co se děje a tím, kdy se cele odevzdají byť krásným bytostem a nekriticky přijímají vše, co jim bytosti nakukají a přikáží. ( a upřímně si přiznejme, že si většinu toho co bytosti říkají vymýšlejí, aby se cítili duchovní a ostatním nadřazení ) Učím, že logika funguje i v duchovnu a pokud se jí budou řídit, nesejdou z cesty. Například, když k vám do bytu vejde bytost, která září nádherným světlem, je třeba několikrát kriticky zkontrolovat její energie a úmysly. Nejhorší jsou císařovy šaty ! Máte-li podezření, že jde o převlečenou nižší bytost, která si vás přišla otestovat ( většinou jen poškádlit) pak na ni klidně zařvěte, ať okamžitě odhalí svoje pravé já, případně ať vypadne. ……..v tomto okamžiku většinou začne osazenstvo semináře omdlévat, protože si neumí představit, že by si TOHLE dovolili. Padají pak otázky typu :“ A co když takhle zařvu fakt na anděla světla ?“ „No, pokud to je anděl Světla, pak si dozajista řekne, že jste odpovědní ve své duchovní práci, že to berete vážně a pak vás o to víc bude chránit a podporovat ve vašem díle.“ suše odtuším a čekám, jestli jim to dojde. Pak pokračuji. „Ne každá bytost, která se tváří, že to s vámi myslí dobře, to tak myslí a andělé určitě nejsou urážliví. Pokud by byli, pak to nejsou ti, se kterými chceme být v kontaktu. Oproti tomu, nižší bytost, když uvidí, že jste ji odhalili, že se jen tak nenecháte oblbnout, ztratí zájem. Tyto bytosti hledají rády snadný cíl.“ Žáci přemýšlí. Vidím, jak se jim sype černobílá a slévá se do různých tónů šedi. A kupodivu, světe div se, se jim ulevuje! Děkují mi a pak dlouze probíráme jejich vlastní zážitky, poznatky – se kterými se pokusili svěřit různým mistrům a dopadli jako sedláci u Chlumce. Dostali vynadáno za své neduchovní myšlenky, za pochyby, za to že věci ztěžují a dozajista sejdou díky tomu z cesty. Oni, ale jen chtěli vědět, proč jim ta nádherná zářící bytost onehdá lhala, odmítla pomoc, nebo proč je v noci bolesti hlavy zbavila šedivá postava přistoupivší k nim ze tmy.

Nic není jak se zdá.

Vždy, za všech okolností, mějte před očima monádu, když černá obsahuje zrnko světla a bílá v sobě hostí určité množství temnoty. A…..obě energie jsou v rovnováze, splývají a proplétají se v nekonečném kosmickém tanci. Navštíví-li vás bytost nezářící jako jaderný hřib, pak neplašte, neječte a nezapalujte svíčky po celém bytě a prostě se slušně zeptejte, co si přeje. Komunikujte na úrovni vědomí si, že i tato bytost má v sobě světlo s nímž můžete navázat kontakt, smysluplný a hodnotný. Bude-li s vámi mluvit oslňující bytost, pak vždy pamatujte, že i ona má své temné stránky a je jen otázka, kterou energií jste si tuto bytost přitáhli. I vy totiž obsahujete OBOJÍ ! A až si někdo z duchovních mistrů bude před vámi kasat obřadní oděv a tvářit se přímo božsky, povzneseně a tak, jako by měl všechno vyřešeno –na rozdíl od vás plebejců – pak si ho představte jako monádu a vizte i jeho lidské – temné – stránky. Pak mu nepropadnete, nepřijmete iluzi, kterou vám podstrkává a možná prozřete dříve, než on sám…………………….